Jednou sociolog, navždy sociolog: kulturní rozmanitost na UNYP

Jako lidé jsme formováni svými zkušenostmi a vzděláním. Zubaři pečují o váš úsměv, učitelé jazyků vám pomáhají s vaším verbálním projevem a designéři vyladí každý detail vašeho domova. A sociologové? Ať děláme cokoli, používáme svou sociologickou představivost. Před více než šedesáti lety představil velký americký sociolog Charles Wright Mills nový koncept v sociologii – schopnost pochopit, jak společenské síly utvářejí naše životy. Sociologie nám pomáhá pochopit sociální realitu a zasadit naši osobní zkušenost do širšího společenského kontextu. Jako sociolog si tedy nemohu pomoci a uplatňuji sociologickou představivost ve své rozmanité pedagogické praxi. Téměř bezděčně analyzuji atmosféru a prezentaci univerzity, postoje studentů k učení, jejich motivaci, způsob komunikace se spolužáky a vyučujícími, jejich sociální třídu, také způsob, jakým vedení přistupuje k vyučujícím a studentům a mnoho dalšího.

Měla jsem to štěstí, že jsem svou pedagogickou kariéru začala na katedře sociální a kulturní antropologie na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Když jsem tam v roce 2004 začala učit, byla to nově založená katedra plná nadšených antropologů, kteří byli ochotni investovat veškerou svou energii a čas do vybudování dynamické katedry zaměřené na terénní práci a sledující nejnovější mezinárodní trendy v sociálních vědách. Tento projekt měl všechny charakteristiky nového projektu, který se ještě plně neusadil: organizační nedokonalosti, improvizaci a nutnost neustále dokládat své aktivity a „výsledky“ vedení. Ze všeho nejvíc vzpomínám na živou atmosféru, na otevřené a tvůrčí prostředí, které vzniklo v komunitě přednášejících a studentů.

Poté jsem rok učila na Bryn Mawr College ve Spojených státech, na velmi prestižní humanitní škole. Na Bryn Mawr jsem ocenila nejen krásný kampus a perfektně vybavenou knihovnu, která byla otevřená až do půlnoci, ale také jejich styl výuky – malé třídy zaměřené na diskusi a založené na samostatné četbě. Studenti přistupovali ke studiu seriózně, zodpovědně a oddaně a díky jejich velkému zájmu o probíranou látku bylo mé roční vyučování na Bryn Mawr College velmi dobrou zkušeností.

Kromě UNYP v současné době vyučuji i na Univerzitě Karlově a také mám za sebou zkušenost učení v rámci výměnných pobytů Erasmus na univerzitě v Bordeaux ve Francii, ale nikde jsem nezažila tak kosmopolitní a kulturně rozmanité prostředí jako na University of New York in Prague. Oceňuji také strukturu kurzů na UNYP – tři hodiny týdně v malých skupinách dávají vyučujícímu dostatek času na to, aby se do probíraných témat ponořil více do hloubky. Přesto si myslím, že hlavním důvodem, proč mě výuka na UNYP tak baví, je kulturní rozmanitost. Kulturní rozmanitost ve třídě je vždy obohacující, ale pokud učíte sociologii, je mimořádně cenná. Během našich třídních diskusí jsou studenti vybízeni ke sdílení svých zkušeností s tématy, jako je kultura, socializace, rodina, gender, normalita a deviace, etnicita a interakce v každodenním životě a další… Kulturní rozmanitost činí diskusi obohacující a fascinující.

Kulturní rozmanitost vyžaduje citlivost při vedení diskusí; například mohou existovat kulturní rozdíly ve vnímání „zdvořilosti“. V mých třídách se někdy vyskytují příslušníci etnických skupin nebo národů, které jsou v konfliktu, a tato zkušenost učí studenty kulturní citlivosti a respektu k ostatním. Diskuse o sociologických tématech při sdílení kulturně odlišných osobních zkušeností je pro studenty jedinečným způsobem, jak pochopit nejdůležitější poselství společenských věd – cílem této disciplíny není soudit, ale pochopit. V tomto smyslu slouží studium na UNYP jako skvělá příležitost k praktickému učení. V jiných vzdělávacích institucích studenti někdy diskutují o kulturní rozmanitosti velmi problematickým, etnocentrickým způsobem („oni žijí s námi“ nebo „jak bychom jim měli lépe porozumět“), který se zaměřuje na odlišnost, vymezuje hranice mezi „námi“ a „jimi“, možná považuje kulturní homogenitu za normu a může se v ní dokonce projevit vrozená víra v nadřazenost většiny, která „projevuje dobrou vůli a zároveň velkoryse toleruje kulturní odlišnost“. UNYP naopak studenty prakticky učí, že neexistuje „my a oni“, ale pouze my – lidstvo.

Written by

Tereza Hyánková