Komentáře studentů prvního ročníku k pandemii

Když jsem byl požádán, abych přispěl do tohoto měsíčního zpravodaje, věděl jsem přesně, koho představit. Na jaře 2021 jsem požádal své studenty prvního ročníku, aby vypracovali vlastní komentář k pandemii.
Abych tyto studenty povzbudil k prozkoumání jejich zájmů a vytvoření vlastního výzkumného prostoru, nechal jsem téma otevřené. Jediným skutečným požadavkem, alespoň co se týče výběru tématu, bylo, aby jejich komentář odhalil nějakou světlou stránku. Jak by si studenti mohli pandemii představit ve smyslu pozitivních změn? Které problémy vyšly v důsledku Covid-19 najevo a jak by se svět po pandemii mohl stát lepším místem?

I když jsem si je po roce znovu přečetl, stále obdivuji prozíravost a předvídavost, kterou tyto práce prokázaly. Toto je jen malý výběr z velmi malého počtu studentů, ačkoli existuje ještě několik dalších, kteří si zaslouží pozornost. Zde vám přinášíme jejich vyjádření:

Shania Pereira o dlouhodobých účincích odpadu z osobních ochranných pomůcek na mořské prostředí:
Podle Aravinda a Karthicka (2020), jakmile se odpadky COVID-19 dostanou do mořského prostředí, existují obecně tři způsoby, jak mohou ovlivnit vodní svět. Jsou to zachycení, požití a interakce. Prvním a nejčastějším výskytem je zamotání. Podle studie Úmluvy o biologické rozmanitosti (Aravind & Karthick, 2020) vzrostl počet případů zamotání mořských živočichů v posledním desetiletí o 40 %. Téměř všechny soupravy osobních ochranných prostředků jsou vybaveny elastickými popruhy na ochranu, které mohou pro mořské živočichy představovat vážnou hrozbu, protože se do těchto popruhů často zamotají a nejsou schopni uniknout, což vede k jejich smrti vyhladověním. Dalším důvodem k obavám jsou stále častější případy požití plastů mořskými živočichy. Podle studií bylo zaznamenáno více než 233 mořských organismů, které v té či oné formě pozřely plast (Aravind & Karthick, 2020). Existuje mnoho případů, kdy mořské druhy živočichů od sladkovodních ryb, velryb, krabů a dokonce chobotnic pozřely obličejové masky a rukavice, zejména ve Spojeném království, a mělo to na ně smrtelné účinky (Hiemstra et al., 2021). V neposlední řadě má rostoucí množství odpadků COVID-19 ukládaných do oceánů také dopad na strukturu a fungování mořského ekosystému, čímž se omezuje primární produktivita, což vede buď k eutrofizaci, nebo k anoxii. Podle nedávné zprávy v Indickém oceánu v současných letech nebývalým tempem přibývá plastového odpadu v různých formách, což vyvolalo několik trvalých změn v mořském prostředí (Aravind & Karthick, 2020). Tyto události jen dokazují, že, jak již bylo zmíněno, právě materiály, které nás mají chránit, se ukazují jako škodlivé pro živočichy kolem nás.

Vzhledem k tomu, že se stále objevují nové varianty, očekává se, že pandemie COVID-19 bude ještě nějakou dobu přetrvávat, což jistě jen zhorší již existující situaci v oblasti znečištění moří. Proto je nutné, abychom proti tomuto problému zakročili. První krok v tomto směru učinily mezinárodní organizace, které zahájily nové projekty, jako je Dekáda oceánské vědy pro udržitelný rozvoj OSN a Dekáda obnovy ekosystémů OSN, jejichž cílem je zařadit „modrou obnovu“ do mezinárodní agendy (Coll, 2020). To však nestačí. Skutečná změna začíná u nás. Pokud by se každý jednotlivec rozhodl převzít malou iniciativu při řešení této krize, jistě bychom mohli s tímto problémem bojovat. Tyto iniciativy nabádají lidi, aby před vyhozením masek na obličej odstřihli pásky a rozstříhali jednorázové rukavice, aby se zabránilo zamotání zvířat. V mnoha zemích se také podporuje používání opakovaně použitelných osobních ochranných pomůcek. Výzkumy ukazují, že textilní systémy pro opakované použití poskytují ve srovnání s textilními systémy na jedno použití mnohem lepší ekologické profily, z čehož vyplývá, že opakovaně použitelné OOP mají podstatnou ekologickou výhodu (Aravind & Karthick, 2020). Podle UCL Plastic Waste Innovation Hub by přechod na opakovaně použitelné OOP vedl ke snížení množství odpadu o 95 % (Hiemstra et al., 2021). V širším měřítku může vláda také podniknout různé kroky k řešení této záležitosti. Může tak učinit zvýšením informovanosti svých občanů a přijetím přísné legislativy, která omezí rozbujelou a nelegální likvidaci tohoto odpadu (Aravind & Karthick, 2020). Všechna tato opatření jsou výchozím bodem k boji ve větším měřítku.

Aravind, N., & Karthick, B. (2020). COVID-19, Personal Protective Equipment and Environmental Health. Journal of Dental & Oro-facial Research, 16(2). http://www.jdorjournal.com/pdf/archives/August2020/14.pdf

Coll, M. (2020,). Environmental effects of the COVID-19 pandemic from a (marine) ecological perspective. Ethics in science and environmental politics, 20. https://doi.org/10.3354/esep00192

Hiemstra, A., Rambonnet, L., Gravendeel, B., & Schilthuizen, M. (2021). The effects of COVID-19 litter on animal life. Animal Biology, 71(2), 215-231. https://doi.org/10.1163/15707563-bja10052

Daniel Pešek o psychickém stavu zdravotnických pracovníků:
S dramatickým nárůstem počtu pacientů se zdravotníci ocitli pod extrémním tlakem, který jen zvýšil fyziologická i psychická rizika. Nejpravděpodobněji jsou způsobeny tím, že zdravotníci jsou často vystaveni infikovaným pacientům a tento pocit neustálého ohrožení má negativní důsledky pro jejich duševní pohodu (Galbraith et al., 2020).

Někteří čtenáři mohou tento názor zpochybnit tím, že budou trvat na tom, že duševní stav téměř každého je v důsledku současné situace v rozkladu, a proto by zdravotníci neměli věnovat zvláštní pozornost ani léčbě. Mohli by tvrdit, že přehnanou pozorností duševní pohody těchto profesionálů bychom mohli zanedbávat ostatní, běžné lidi, kteří by tuto pomoc mohli potřebovat mnohem více. Navíc by mohli předložit argument, že zdravotničtí pracovníci by z povahy své profese měli být mnohem odolnější vůči stresorům a měli by být schopnější překonat jejich negativní vlivy než běžný nelékařský člověk.

Zastánci těchto argumentů mají jistě pravdu, když tvrdí, že pozornost, že duševní zdraví zdravotnických pracovníků by nemělo zastínit potřeby obyčejných lidí. Ale přehánějí, když tvrdí, že tito pracovníci mají mnohem větší toleranci ke stresu jednoduše z povahy své práce, protože to tak rozhodně není. To lze doložit studií, kde Huang et al. (2020) hodnotili duševní zdraví čínského zdravotnického personálu na odděleních, která léčila pacienty s COVID, a zjistili, že velká většina z nich měla větší tendence k úzkosti než jiní zdravotničtí pracovníci, kteří nemají covid. Zajímavé na této studii bylo také to, že nečekaně mladší pracovníci zvládali úzkost hůře než jejich starší protějšky. Zatímco někteří by se mohli domnívat, že vzhledem k tomu, že zdravotníci nejsou neustále zamčeni ve svých domech, protože jsou potřeba v nemocnici, kde se mohou setkávat a mluvit s jinými odborníky, výzkumy ukazují, že tomu tak není, a například chirurgové byli jen jako silně ovlivněné izolací spolu se zvýšenou poptávkou po jejich službách, což může mít škodlivý dopad na jejich duševní zdraví spolu s jejich výkonem (Balasubramanian, 2020). Je nevyvratitelným faktem, že tito pracovníci potřebují stejně velkou, ne-li více pomoci při hojení svých duševních jizev.

Balasubramanian, A., Paleri, V., Bennet, R., & Paleri, V. MS. (2020). Impact of COVID-19 on the mental health of surgeons and coping strategies. Journal of the Sciences of the Head and Neck, 42(7), 1638-1644. https://doi.org/10.1002/hed.26291

Galbraith, N., Boyda, D., McFeeters, D., Hassan, T. (2020). The mental health of doctors during the COVID-19 pandemic. BJPsych bulletin, 45(2), 93-97. doi:10.1192/bjb.2020.44

Huang, J. Z., Han, M. F, Luo, T. D. & Zhou, X. P. (2020). [Mental health survey of medical staff in a tertiary infectious disease hospital for COVID-19]. Chinese Journal of Industrial Hygiene and Occupational Diseases. 38(3), 10.3760/cma.j.cn121094-20200219-00063