„Máme jen jednu možnost: vzdělávat se a mluvit spolu“

Games, the Web, and Porn: A Parent’s Guide to the Jungle of Digital Childhood and Puberty je název nové knihy instruktorky UNYP Michaely Slussareffové. Dr. Slussareff vyučuje v oboru Komunikace a média a Umění digitálních médií a na podzim bude vyučovat předmět Historie a teorie nových médií. Zeptali jsme se jí na pár otázek ohledně její nové knihy a jestli dodržuje pravidla, která popisuje.

Vzhledem k tomu, že informace o vaší knize jsou převážně v češtině, můžete nám je svými slovy přiblížit? O čem je, pro koho je určen, proč jste se rozhodl ho napsat?
Kniha se jmenuje Hry, sítě, porno. Tato tři témata jsou samozřejmě její dominantní součástí. Shrnuji výzkum v této oblasti a vysvětluji jeho nebezpečí a příležitosti. Podtitul knihy zní „Rodičovský průvodce v džungli digitálního dětství a puberty“, takže je to také velmi praktický materiál pro rodiče dětí všech věkových kategorií, které bojují v dnešní digitální době. V knize tuto krajinu metaforicky nazývám „digitální džungle“. Je velmi běžné, že dospělí vidí především nebezpečí a děti vzrušení, které zabíjí nudu. Věřím, že můžeme dětem pomoci bezpečně fungovat v této džungli, že jim můžeme dát dobrý kompas, který jim řekne, kam se mají pohybovat a kterým místům se vyhnout, vybudovat si bezpečné návyky a znalosti, jak pomoci sobě i ostatním v případě nebezpečí. Objeví se.

Jak jste se začala zajímat o tuto oblast? V jaké fázi vašeho vzdělávání jste se rozhodla zaměřit se na děti a digitální média?
Během mého PhD. studia Zkoumala jsem oblast digitálních her pro vzdělávací účely, ale když jsem se stala matkou, uvědomila jsem si strach, který vzniká, když jde o miminka, batolata a předškoláky. Když jsem se pustila do výzkumných prací, zjistila jsem, že neexistuje mnoho důkazů o možném vlivu (ať pozitivním či negativním) obrazovek na velmi malé děti. A někde v tom okamžiku jsem se rozhodla pracovat v této oblasti, abych pomohla najít odpovědi na otázky, které má většina rodičů.

Která země má podle vás nejlepší přístupy k mediální gramotnosti ve školách?
Švédsko, Norsko a Finsko. V podstatě země, které jsou tradičně známé tím, že mají velmi dobré vzdělávací systémy. Musíme ale pochopit, že mediální gramotnost neznamená mít dobrou schopnost orientovat se v digitální džungli a vyhnout se všem digitálním rizikům, včetně závislostí.

Pornografie a děti je oblast, která byla tradičně ze zjevných etických důvodů málo studována. Jaký je vědecký přístup k tomuto problému dnes ve věku okamžitého přístupu?
Nedávné studie přinášejí alarmující čísla o věku prvního seznámení s online pornografií u dětí. Velmi to koreluje s průměrným věkem, ve kterém děti dostávají svůj první smartphone. Tato zařízení jsou v podstatě bránou do otevřeného světa internetu a dnešní děti si stěžují, že je obtížnější se online pornografii vyhýbat, než ji vyhledávat. Výzkum se zaměřuje na mnoho aspektů, od možného vlivu pornografie na sexuální chování, touhy, agresivitu, ale i životní spokojenost. Zároveň musíme porozumět tomu, jak děti zpracovávají svou první zkušenost s online pornografií a zda můžeme nějak pomoci odvrátit její negativní vliv.

Někteří z nejhorších komunikátorů, které znám, jsou akademici v komunikační oblasti! Můžeme být notoricky známí tím, že se dobře vyznáme v teorii, ale odmítáme pravidla. Jste matkou malých dětí. Chodíte doma s mediální technologií? Je vaše domácí obrazovka stěžejní, nebo pouze papírové knihy, časopisy, noviny?
Naše domácnost rozhodně není bez obrazovky. A není to něco, co bych doporučila. Miluji technologie a opět jsem přišel z oblasti vzdělávání založeného na digitálních hrách, obdivuji potenciál nových médií a nechci se toho vzdát. Kniha představuje velmi otevřený přístup, vyzdvihuje její negativní, ale i pozitivní stránky. Musíme si uvědomit, že naše děti budou nevyhnutelně žít ve velmi úzkém vztahu se svými digitálními zařízeními a prezentace dobrých přístupů je jediný způsob, jak je předem připravit. U nás doma máme pravidla a kniha je v závěrečné části popisuje. Zároveň zdůrazňuji, že každá rodina a každé dítě je jiné a potřebuje najít způsob a pravidla, která jim nejlépe vyhovují.

Co říkáte lidem, kteří naznačují, že všechny děti, které se dnes rodí, jsou ‚digitální‘, chytré telefony a počítače jsou nyní skutečně ‚nástavbami člověka‘, a proto je načase se toho přestat bát, je to nedílná a neoddělitelná součást člověka?
Člověk je zvíře používající nástroje a všichni víme, že nástroje mění způsob, jakým vidíme (a možná manipulujeme) realitu. Stejný nástroj nás mění. „Prodloužení člověka“ z pohledu McLuhana se stalo „amputací člověka“, protože místo našich přirozených schopností používáme nástroje, a proto je můžeme nějakým způsobem ztrácet. V jednom rozhovoru McLuhan řekl, že „musíme si uvědomit, že média vytvářejí nové prostředí a toto prostředí je nám vnuceno. Musíme si to plně uvědomit.“ Nevěřím, že si ho jednoho dne můžeme plně uvědomovat, ale nikdy bychom se neměli přestat snažit pochopit jeho vliv na nás. A v případě vyvíjejících se dětí je to ještě důležitější.

Jak vnímají vaši studenti ‚nebezpečí‘ technologií? Pokyvují hlavami, nebo koulí očima?
Je těžké to zobecnit. Ale ve většině případů jsem pozitivně překvapen, jak důležité je pro ně téma a kolik úsilí investují do vytváření dobrých digitálních návyků. Proto zastávám optimistický pohled na naši budoucnost.

Dokud nebude vaše kniha přeložena do angličtiny (doufejme, že brzy!), nebude ji moci číst velká část našeho publika. Proto nám dovolte, abychom se vás zeptali na téma, o kterém žádný rodič nechce přemýšlet, ale musí: Pornografie a děti. Co máme dělat? Skenovat internetovou historii našich dětí? Pokusit se zabránit přístupu pomocí cenzurních aplikací? Vzdát se starostí?
Bohužel v současném světě internetu nebudeme moci vše kontrolovat a blokovat. Máme tedy jedinou možnost, a to vzdělávat se a mluvit. Dnešním dětem chybí sexuální výchova, takže není překvapením, že pro mnohé z nich se pornografie stává dostupnou sexuální výchovou. V krátkodobém horizontu musíme odpovědět na jejich otázky, než se zeptají Googlu. Musíme je také připravit na případná raná setkání s online pornografií, vysvětlit jim strategie, jak se s takovými okamžiky vypořádat, jak mluvit o možném emocionálním traumatu a jaký je rozdíl mezi pornografií a skutečným sexem. Kromě vzdělání jsem zmínil „mluvení“. Musíme dětem ukázat, že nám mohou důvěřovat, že je nebudeme trestat, pokud na takový obsah narazí, a že mohou mluvit o svých intimních otázkách a možná i obavách.

Jakou jedinou radu byste dal mladým lidem ohledně používání digitálních technologií?
První, co mě napadá, je „být všímavý“, ale není to nejdůležitější. Dnešní aplikace, hry a sociální média používají mnoho silných technik k uvěznění naší mysli a tužeb. Některé dny si to můžeme uvědomovat, ale jindy, když jsme unavení, smutní nebo v depresi, se to stává nemožným. Jsou silnější než naše vůle. Musíme se naučit o technikách, které na nás obrovské online společnosti používají. Pomůže to v boji. Také si musíme uvědomit, že emoce, které si tam s sebou neseme, jen zesílí. Nemůžeme očekávat, že nás sociální sítě udělají šťastnými, když tam propadneme depresi. Je pravděpodobnější, že se v takovém případě dostaneme do pasti toxického srovnávání s dokonalými životy ostatních. Vypnutí notifikací, stanovení pravidel pro trávení času online a sledování toho, jak se cítíte před a po jejich použití, a také přemýšlení o dalších způsobech, jak zabít nudu. Věnujte své velké duševní kapacity i jiným věcem.

Knihu Dr. Slussareffa vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing a lze si ji objednat zde.