Proč byste se měli zajímat o lidská práva?

Kdy jste naposledy přemýšleli o lidských právech? Obvykle jsou lidská práva „více dodržována při porušování než při dodržování“ – jinými slovy, myslíme na lidská práva hlavně, když jsou porušována.

Bohužel porušování lidských práv není problém, který je již pouhou minulostí. Každý den můžeme slyšet hanlivá slova a pozorovat případy rasismu, nacionalismu, sexismu, ageismu, antisemitismu a dalších „-ismů“ a „-fobií“ (jako je xenofobie a islamofobie), které vedou k předsudkům a diskriminaci. Důsledky mohou být drastické: přímá nebo nepřímá agrese, nelidské zacházení, psychické a fyzické násilí, mučení, znásilňování, vraždy a dokonce genocida. Zákony o lidských právech však překračují rámec přímého špatného zacházení s lidmi a zahrnují práva, jako je právo na čisté životní prostředí, na majetek, na vzdělání, účast na politickém životě své země. Tato práva, spolu s mnoha dalšími zdánlivě nepřímými právy, jsou považována za základní lidská práva spolu s právem každého člověka na život, svobodu a bezpečnost.

Když čteme nebo slyšíme o porušování lidských práv, nebo je dokonce osobně pozorujeme, můžeme si položit otázku: „Kde je mezinárodní společenství? Kde je mezinárodní právo a ochrana lidských práv?

Za prvé je důležité pochopit, že mezinárodní právo v oblasti lidských práv je poměrně mladým tématem. První kroky k uznání a definici lidských práv byly učiněny krátce po druhé světové válce, ale sepisování důležitých mezinárodních smluv o lidských právech začalo až koncem 60. let, o dvě desetiletí později. Mezinárodní deklarace o právech původních obyvatel byla navíc přijata až v roce 2007. Kolik dalších otázek lidských práv je nyní v podobné fázi vývoje?

Za druhé, mezinárodní společenství je stále ve stavu přechodu k tomu, aby se stalo společenstvím, které se řídí právním státem. Je to dáno roztříštěným systémem mezinárodního práva a různorodým geopolitickým zázemím a zájmy různých zemí a také jejich ekonomickým a sociálním vývojem. Byly použity různé přístupy s velkým množstvím pokusů a omylů.

Za třetí, ačkoli mezinárodní společenství (a jednotlivé státy samotné) souhlasí s přijetím pozitivních závazků (jak je výslovně uvedeno v Evropské úmluvě o lidských právech) vůči svým občanům a rezidentům, tyto závazky nejsou vždy dodržovány. Mezi tyto pozitivní závazky patří požadavek na ochranu lidských práv a svobod a zajištění všech souvisejících opatření pro jejich existenci a normální fungování ve státě.

Bohužel válka neskončila druhou světovou válkou. Ozbrojené konflikty po celém světě nadále ničí lidské životy a lidskou kreativitu a zároveň devastují přírodní svět. Když nejsme svědky takových konfliktů přímo, je to obžaloba naší nedostatečné informovanosti, nedostatečného mediálního pokrytí a neadekvátní politiky států a mezinárodních organizací. A když pozorujeme mezinárodní konflikty, je nemožné vyhnout se propagandě, klišé nebo pojmenování jedné strany „špatné“ a druhé „dobré“.

Navíc při sledování vývoje mezi státy nebo mezi nimi je těžké neupadnout do pesimistické nálady: „Je to všechno nesmyslné a jen stěží dosáhneme uznání, respektu a ochrany lidských práv v dnešní době.“ Tento sentiment – nebo podobná slova – čas od času slýchám od svých studentů. Nikdy bychom však neměli zapomínat na roli lidských práv (i když jsou neviditelná) v naší společnosti, stejně jako na vliv, který může mít veřejné mínění na politické strategie (a následně právní strategie) země nebo mezinárodního společenství jako celek.

Studium na univerzitě s takovým mezinárodním zázemím, jako je ta naše, nám dává nebývalé možnosti uplatnit kritické myšlení na získané informace. Neméně důležité je, že nám umožňuje zvážit a zapamatovat si naše pozitivní povinnosti vůči sobě navzájem.

Někteří lidé spojují koncept pozitivních povinností s filozofií Immanuela Kanta a jeho slavným imperativem: „Jednej tak, abys jednal s lidstvem, ať už ve své osobě nebo v osobě druhého, vždy současně jako s cílem a nikdy pouze jako prostředek.“ Jiní rozvíjejí takové myšlenky, aby formulovali své vlastní koncepty. Americký filozof Alan Gewirth vytvořil imperativ zavazující ty, kdo mají svobodu a blahobyt, pomáhat lidem stejné ústavy a požadovat takovou pozitivní povinnost (nebo dokonce „lidské právo“) zpět. Gewirthův koncept, i když je kontroverzní, se odráží v pozitivním závazku států a lze jej nalézt jak v Evropské úmluvě o lidských právech, tak v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Co jsou ale pozitivní povinnosti? Jsou to povinnosti, které nejsou nařízeny zákonem a za které nebudete zákonem potrestáni, pokud je nesplníte, ale které můžeme všichni následovat s dobrou vírou a úmyslem. Pozitivní povinnosti vyžadují, abychom jednali specifickým způsobem, obvykle se záměrem pomáhat druhým. Představte si například, že vidíte na ulici člověka, který upadl, a vy se rozhodnete pomoci. Pokud nepomůžete, zákon vás nepotrestá, takže nemáte žádnou právní povinnost, ale můžete mít morální povinnost. Máte v úmyslu pomoci jiné lidské bytosti a uděláte to. Proč není zákonnou povinností pomáhat druhým, když je to morální akt, který udržuje rovnováhu ve společnosti? Inu, protože věci nejsou nikdy tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. I s nejlepšími úmysly je tento typ „nevyžádané pomoci“ invazí do svobody člověka. Navíc vás nikdo nemůže zavázat, abyste dělali všechno, protože by vás to připravilo o svobodu volby („pomáhat, či nepomáhat?“) a schopnosti (proč byste měli být povinni někomu pomáhat, když máte jiné priority). Tyto volby nejsou jednoduché a každý si musí zvolit svou vlastní cestu.

Kdokoli se snadno může stát buď porušovatel lidských práv, nebo člověk, jehož lidská práva byla porušována. Je snadné spadnout do takové frakce nebo vztahu tím, že se o to nestaráte, nevíte, nebo si dokonce neuvědomujete. Musíme tedy začít se sebeuvědoměním a vzdělávat se ve věcných a emocionálních aspektech, věnovat pozornost a zaujmout racionální přístup. Zneužívání vztahů mezi mocí a kontrolou je prostě otázkou času a začíná, jakmile nás to přestane zajímat, jakmile ztratíme soucit s ostatními lidskými bytostmi.