Profesor v centru pozornosti: Charles Webel

Dnes pokračujeme v naší sérii UNYP Professor Spotlight rozhovorem s Charlesem Webelem. Dr. Webel je emeritním vědeckým pracovníkem Kalifornské univerzity v Berkeley a profesorem mezinárodních ekonomických vztahů na University of New York in Prague. Dr. Webel poprvé vyučoval ve svých 19 letech jako student na Kalifornské univerzitě v Berkeley a přednášel na Harvardu, Oxfordu a Stanfordu. V poslední době vydal dvě knihy: Peace and Conflict Studies a The World as Idea.

1. Doktore Webeli, vyučujete už více než 20 let po celém světě – to je úžasné. Mohl byste nám prosím trochu představit svou akademickou kariéru? Jak to začalo?

Na Kalifornské univerzitě v Berkeley jsem začal učit, když mi bylo 19 let. Sám jsem byl v té době studentem, ale byl jsem pověřen berkeleyskou fakultou, abych vyučoval kurz iniciovaný studenty, tzv: „Camus: Camus: „The Politics of Rebellion“. Brzy poté jsem vedl také kurzy o Jeanu-Paulu Sartrovi, existenciální psychologii a nenásilí. Můj první přednáškový kurz s formálním akademickým jmenováním byl rovněž na Berkeley a týkal se „Sociální a politické filosofie“. Následně jsem vedl mnoho přednáškových kurzů a seminářů na Berkeley, Saybrook University, Harvardu a Chapman University. Myslím, že dosud jsem na UNYP vyučoval 14 různých kurzů.

Co se týče výzkumu a publikací, po získání doktorátu v oboru „Filosofie, politické a sociální myšlení“ na Berkeley (má doktorská práce byla později vydána nakladatelstvím Routledge pod názvem The Politics of Rationality) jsem několik let pracoval v New Yorku jako výkonný redaktor v nakladatelství Columbia University Press. Tam jsem navázal mnoho celoživotních akademických a publikačních kontaktů, které vedly k mým prvním publikacím v časopisech jako American Anthropologist a Telos. Později jsem publikoval v dalších časopisech, jako jsou Theory and Psychology, New Ideas in Psychology, World Futures, Journal of International Relations Research, Peace Review a Peace and Conflict: The Journal of Peace Psychology. Vydal jsem také 13 odborných knih.

2. V loňském roce jste vydal dvě knihy, Peace and Conflict Studies a The World as Idea. Plánujete v blízké budoucnosti vydat nějaké další nové knihy?

Ano, v roce 2021 jsem vydal dvě velké (a dlouhé – mezi nimi celkem hodně přes 1000 tištěných stran!) knihy. Peace and Conflict Studies (Studie míru a konfliktů), kterou jsem napsal společně s Davidem Barashem, se dočkala již pátého vydání. Je to standardní text v tomto oboru, který se používá po celém světě v mnoha kurzech. Svět jako idea je prvním dílem plánované trilogie, skromně nazvané Osud tohoto světa a budoucnost lidstva. Nyní pracuji na druhém dílu, nazvaném Skutečnost tohoto světa. Třetí svazek bude kratší kniha, přístupnější obecně vzdělané veřejnosti, s pracovním názvem Svět.

3. Mohl byste nám přiblížit, o čem tato nová kniha bude?

Můj současný knižní projekt The Reality of the World (Skutečnost světa) zkoumá spíše „materiální a materialistické“ rozměry našeho světa, na rozdíl od knihy The World as Idea (Svět jako idea), která se zaměřuje především na filozofické, teologické a kosmologické složky našeho světa. Tyto „materialistické“ dimenze zahrnují ekonomii, politiku, sociologii, biologii a současnou neurovědu. Doufám, že ji dokončím v roce 2023.

Rád bych se také zmínil o výzkumném projektu, který nyní vedu se dvěma současnými studenty psychologie na UNYP a jedním absolventem z UNYP, který nedávno dokončil doktorát z psychologie. Projekt se zabývá politicko-psychologickým výzkumem postojů, vnímání a mylného vnímání některých Rusů a Ukrajinců vůči sobě navzájem, světu jako celku, smyslu života, osudu a svobodě, patriarchátu, zbraním hromadného ničení a současnému konfliktu mezi jejich zeměmi. Je zřejmé, že tento projekt má v současnosti největší aktuálnost a důležitost.

4. Který předmět vás nejvíce baví učit a proč?

Neexistuje žádný kurz, který bych učil nejraději. Klíčovou proměnnou radosti je aktivní a informovaná účast studentů. Pokud se studenti aktivně a se znalostí věci zapojují do výuky látky a vyučujícího, je pro mě kurz příjemný téměř bez ohledu na jeho název a předpokládám, že i pro studenty. Snažím se zapojit každého studenta tím, že mu kladu provokativní otázky a na jeho otázky odpovídám otázkami. Své přednášky zpravidla umisťuji na internet před samotnou hodinou a jsem vždy rád, když mohu se studenty vést otevřenou diskusi.

5. Předpokládám, že jste během své kariéry přečetl mnoho knih. Co byste doporučil k přečtení?

Zajímavá otázka, na kterou nemám konkrétní odpověď. Ano, samozřejmě, přečetl jsem mnoho knih – předpokládám, že tisíce, i když jsem to nikdy nepočítal – v mnoha oborech. Mé vlastní profesní i osobní sklony jsou spíše vysoce teoretické, což mě přiklání ke knihám z oblasti filozofie, sociální a politické teorie, teoretické astrofyziky a filozofické psychologie. Čtenářům, kteří chtějí získat dobré základy, bych však doporučil, aby si přečetli nebo znovu přečetli „klasiky“ včetně hlavních děl takových osobností, jako jsou Platón, Aristoteles, Machiavelli, Hume, Kant, Marx, Nietzsche, Schopenhauer, Max Weber (neplést s Webelem!), Keynes, Freud, Einstein a Gándhí. Samozřejmě existuje řada dalších významných děl autorů mimo západní intelektuální tradici. (Neskromně bych mohl navrhnout i čtyři své vlastní knihy – Teror, terorismus a lidský stav; Studie míru a konfliktů s D. Barashem; Politika racionality a Svět jako idea).

6. Co se vám líbí na výuce na UNYP? 

Různorodost prostředí, původu, a názorů mnoha studentů UNYP, stejně jako jejich aktivní a kompetentní účast v mých kurzech. UNYP je nejrozmanitější univerzitou, na které jsem kdy učil.

7. Jak jste se stal pětinásobným Fulbrightovým stipendistou?

Můj první Fulbright byl udělen, když jsem se jako začínající doktorand na Berkeley připravoval na studium na Filosofickém semináři a Institutu pro sociální výzkum na Goethově univerzitě v německém Frankfurtu. Následně jsem získal Fulbrightovo ocenění za fakultní výzkum a přednášky na univerzitě v Heidelbergu v Německu, jakož i Fulbrightovo ocenění pro specialisty (v oblasti míru a řešení konfliktů) na univerzitách v Římě v Itálii a Otagu na Novém Zélandu a také na Myanmarském teologickém institutu v Rangúnu. Moje zkušenost v Myanmaru byla zdaleka nejnáročnější, protože úroveň angličtiny byla mezi studenty značně rozdílná.