Vzpomínka na Beth Lazroe

Místnost byla poměrně přeplněná spoustou strašně důležitě vypadajících lidí a já byl jako ryba na suchu. Všichni vypadali, že jsou oblečení lépe než já, mluvili lépe než já a byli si mnohem jistější než já. Byl jsem na večírku v Prague British Council 90. let, o kterém asi nikdo nikdy nenapíše knihu, ale pravděpodobně by to jednou někdo měl udělat. Stabilní a neškodný navenek, anarchistický a dekadentní uvnitř. Stál jsem v rohu, jediném místě, které nabízelo alespoň nepatrnou možnost neviditelnosti, rozhlédl jsem se po místnosti a přemýšlel jsem, jak dlouho budu muset zůstat, než uteču, když najednou, jako nůž prořezávající ještě teplý piškot Victoria, ostrý, syčivý, ale hromový hlas otočil hlavu ke stolům s nápoji a jídlem. Neschopen přesně rozeznat, co bylo řečeno, bylo stále z verbálních a neverbálních aspektů oněch 7-10 sekund před téměř 30 lety jasné, že tato osoba byla nešťastná z nespravedlnosti představované stavem jídla, vína, ale také implicitně ti lidé, kteří nevypadali jako já, Britská rada, monarchie, patriarchát, globální kapitalismus a mnoho dalších. Byl to doslova hurikán.

O několik let později jsem se ocitl na fakultním setkání na svém novém působišti, na relativně nablýskaném, novém soukromém poskytovateli vzdělávání, na University of New York in Prague. Vzhledem k tomu, že jsem byl poměrně mladý, byl jsem vytřeštěný, nadšený a nekritický ohledně této pozice, pozorně jsem naslouchal americkým hodnostářům v přední části místnosti, jak mluví o roli soukromého vzdělávání na trhu s místním vedením, slávě Američanů. vzdělávací systém a tak dále. Jeden z lidí v přední části místnosti zareagoval na zvednutou ruku v publiku za mnou a najednou se to stalo. Okna se rozlétla, závěsy zběsile vlály ve větru, papíry létaly jako jaderný spad, ženy se chytaly za čepice, muži se snažili udržet rovnováhu tím, že se drželi židlí. Byla to ONA! Znovu jsem slyšel nůž, který jsem slyšel před několika lety, tentokrát prořezával newyorský tvarohový koláč, paže znovu mávaly, vlasy byly elektrické, její hlas hluboký, těžké textury s tím posměšným chrapotem. Znovu jsem v tom všem rozruchu nedokázal přesně rozeznat, co se říkalo, ale byl jsem si docela jistý, že se to týká standardů v nabízených programech, konkrétně amerického imperialismu, jihu, rasismu, fašismu a globálního oteplování. Byl to opět doslova hurikán.

V následujících letech jsem tu ženu docela dobře poznal, protože jsem byl na stejném oddělení jako ona, a tak nějak jsem si zvyknul na občasný hurikán. Zřídka jsem tam byl, když se objevila (s výjimkou všeobecných fakultních schůzí, které NIKDY nebudou stejné), ale často jsem to byl já, kdo byl osloven, aby se vypořádal s přicházející bouří, jakmile po chodbách zaječely systémy včasného varování. Často to souviselo se dvěma výše uvedenými příklady – odpor k nespravedlnosti nebo (dvojím) standardům a velmi často se to týkalo studentů a někdy i fakulty. Například pro kurz bylo běžné, že mi brzy v semestru zavolali a zeptali se, jestli bych mohl udělat něco s tím, že Beth vyhodí své studenty ze své třídy… znovu. Samozřejmě to nikdy nebylo tak jednoduché, ale vždy to bylo skandální. Beth se o své studenty hluboce starala a v duchu je neposílala pryč, ale odmítala je dostat do jakékoli formy nevýhodné pozice. Důsledně také odmítala ignorovat symboly, modely nebo chování svých kolegů nebo studentů, kteří vysílali zprávy zastrašování nebo pronásledování. Někteří lidé by nad tím mávli rukou, Beth taková ale nikdy nebyla.

Tento zájem o spravedlnost, standardy a péči o své studenty a kolegy neznamenal, že by Beth byla v akademické komunitě jedinečná. Ale její odolnost, ochota bojovat a odmítání ustoupit ano. Tam, kde ostatní sklopili uši kvůli dopadu, který by to mohlo mít na jejich kariéry a společenské postavení, nic nezabránilo Beth neúnavně prosazovat to, co považovala za správné. V procesu svého impulzivního jednání ve snaze dělat správnou věc inspirovala mnoho – desítky kolegů, možná tisíce studentů. Její poselství o neochvějné angažovanosti pro ně stále žije a doufejme, že je inspiruje k jeho dalšímu šíření.

Děkuji, Beth.

Dne 2. června 2023 od 11:00 do 17:00 se na památku Beth koná vzpomínková akce. Bude se konat v učebně U1 na FAMU, Smetanovo nábř. 1012/2, 110 00 Staré Město, kde bude Bethina práce sdílena. Ve 14:00 bude promítán krátký film složený z video medailonků, které natočili bývalí studenti Beth, kolegové a přátelé. Akci společně pořádá FAMU, UNYP a Pražská filmová škola.

Facebookovou událost najdete zde: https://www.facebook.com/events/916096872717506/?ref=newsfeed